Montessori‎ > ‎

Pedagogika Montessori

Montessori pedagogika vznikla před více než 100 lety v Itálii. Lékařka Maria Montessori (1870 – 1952) v roce 1907 otevřela první Dům dětí určený pro chudé děti předškolního věku. Při své práci si všímala, jak děti vstřebávají zcela přirozeně a nenuceně znalosti ze svého bezprostředního okolí, viděla, jak se děti učí mezi sebou, což ji inspirovalo k jejímu celoživotnímu úsilí o reformu vzdělávání. Vychází z potřeb malého dítěte. Začala používat a dále rozvíjet materiál pro smyslovou výchovu, materiál k nácviku čtení, psaní a počítání.

Role učitele

Role učitele v Montessori pedagogice je upozaděna, učitel vystupuje jako průvodce dítěte v připraveném prostředí, ve kterém dítě samo rozvíjí své potřeby. Připravené prostředí dává dětem možnost svobodné volby mezi jednotlivými aktivitami, možnost porozumět svým potřebám, soustředit se a nalézt svůj vnitřní klid a harmonii. Učitel k dítěti chová respekt a staví se k němu jako by jednal s dospělým člověkem. Učitel a žák jsou rovnocennými partnery, proto k němu projevuje maximální vstřícnost, otevřenost, trpělivost.

Učitel Montessori pedagogiky je zdrojem informací a vzorem pro žáky, funguje jako zprostředkovatel znalostí. Jeho role je postavena na nenápadném vedení a taktní pomoci.

Má speciální vzdělání v akreditovaném ročním kurzu.  Vytváří připravené prostředí třídy, t.j. přichystá materiály pro žáky, zpřístupní potřebné pomůcky. Zkontroluje, zda jsou k úkolům připraveny podmínky pro kontrolu  řešených úkolů.

Součástí jeho práce je pečlivé pozorování dětí a zaznamenávání jejich pokroku.

Montessori vychovává k respektu k lidem, k naší planetě, k toleranci a k lásce.

Školní vzdělávací program Moderní škola – výuka Montessori vychází ze základní filozofie orientace na osobnost dítěte. Děti pracují ve věkově smíšených třídách (dva až tři ročníky), aby byla zajištěna spolupráce, vzájemné přirozené učení a pomoc mezi dětmi. Takový princip práce vede také k předcházení negativních jevů, jako je šikana mezi dětmi.

Děti se vzdělávají v předmětech český jazyk, matematika, hudební, tělesná a výtvarná výchova a pracovní činnosti a v předmětu kosmická výchova, který svým obsahem spojuje oblasti známé z prvouky, přírodovědy a vlastivědy.

Základní filozofie vzdělávacího programu:

  • Orientace na osobnost dítěte, respektování jeho schopností.
  • Výchova k samostatnosti a nezávislosti dítěte.
  • Posilování vnitřní motivace dětí k učení.
  • Využití zájmů dětí v samostatném vzdělávání.
  • Aktivní role dítěte ve výuce.
  • Specifické pomůcky k učení.
  • Práce s chybou a pochvalou, vedení k sebekontrole a sebehodnocení.
  • Přístup učitele k dítěti jako k rovnocenné osobnosti.
  • Dítě se učí opakovaným použitím praktických materiálů a spoluprací s ostatními.
  • Laskavá komunikace a důvěra
  • Slovní hodnocení.
  • Stanovení smysluplných požadavků
  • Odstranění soutěživosti.



Specifický způsob výuky:

Výuka probíhá v tzv. připraveném a bezpečném prostředí. Nevyužívají se odměny, porovnávání dětí mezi sebou ani soutěžení, které je stresující.

Svobodná práce dětí – Dítě si volí učivo, místo v učebně, čas a způsob práce (samo, dvojice, skupina). Nezvoní, děti pracují v blocích.

Vlastní zodpovědnost – Děti pracují podle pravidel, která dodržují. Práci musí dokončit.

Organizace práce – volba pořadí činností, dodržování termínů dokončení úkolů.

Práce s chybou – děti si porovnávají výsledky své práce se vzorovým řešením.

Sebehodnocení – děti se učí popisovat svoji práci, vlastní spokojenost se svými výsledky, hledat jiné způsoby řešení úkolů.

Portfolio – Slouží k zakládání učebních materiálů a vyrobených pomůcek

Elipsa (komunitní kruh) – Slouží k úvodu pracovního dne.