Montessori

Pedagogika Montessori

Montessori pedagogika vznikla před více než 100 lety v Itálii. Lékařka Maria Montessori (1870 – 1952) v roce 1907 otevřela první Dům dětí určený pro chudé děti předškolního věku. Při své práci si všímala, jak děti vstřebávají zcela přirozeně a nenuceně znalosti ze svého bezprostředního okolí, viděla, jak se děti učí mezi sebou, což ji inspirovalo k jejímu celoživotnímu úsilí o reformu vzdělávání. Vychází z potřeb malého dítěte. Začala používat a dále rozvíjet materiál pro smyslovou výchovu, materiál k nácviku čtení, psaní a počítání.

Role učitele

Role učitele v Montessori pedagogice je upozaděna, učitel vystupuje jako průvodce dítěte v připraveném prostředí, ve kterém dítě samo rozvíjí své potřeby. Připravené prostředí dává dětem možnost svobodné volby mezi jednotlivými aktivitami, možnost porozumět svým potřebám, soustředit se a nalézt svůj vnitřní klid a harmonii. Učitel k dítěti chová respekt a staví se k němu jako by jednal s dospělým člověkem. Učitel a žák jsou rovnocennými partnery, proto k němu projevuje maximální vstřícnost, otevřenost, trpělivost.

Učitel Montessori pedagogiky je zdrojem informací a vzorem pro žáky, funguje jako zprostředkovatel znalostí. Jeho role je postavena na nenápadném vedení a taktní pomoci.

Má speciální vzdělání v akreditovaném ročním kurzu. Vytváří připravené prostředí třídy, t.j. přichystá materiály pro žáky, zpřístupní potřebné pomůcky. Zkontroluje, zda jsou k úkolům připraveny podmínky pro kontrolu řešených úkolů.

Součástí jeho práce je pečlivé pozorování dětí a zaznamenávání jejich pokroku.

Montessori vychovává k respektu k lidem, k naší planetě, k toleranci a k lásce.

Školní vzdělávací program Moderní škola – výuka Montessori vychází ze základní filozofie orientace na osobnost dítěte. Děti pracují ve věkově smíšených třídách (dva až tři ročníky), aby byla zajištěna spolupráce, vzájemné přirozené učení a pomoc mezi dětmi. Takový princip práce vede také k předcházení negativních jevů, jako je šikana mezi dětmi.

Děti se vzdělávají v předmětech český jazyk, matematika, hudební, tělesná a výtvarná výchova a pracovní činnosti a v předmětu kosmická výchova, který svým obsahem spojuje oblasti známé z prvouky, přírodovědy a vlastivědy.

  • Základní filozofie vzdělávacího programu:
  • Orientace na osobnost dítěte, respektování jeho schopností.
  • Výchova k samostatnosti a nezávislosti dítěte.
  • Posilování vnitřní motivace dětí k učení.
  • Využití zájmů dětí v samostatném vzdělávání.
  • Aktivní role dítěte ve výuce.
  • Specifické pomůcky k učení.
  • Práce s chybou a pochvalou, vedení k sebekontrole a sebehodnocení.
  • Přístup učitele k dítěti jako k rovnocenné osobnosti.
  • Dítě se učí opakovaným použitím praktických materiálů a spoluprací s ostatními.
  • Laskavá komunikace a důvěra
  • Slovní hodnocení.
  • Stanovení smysluplných požadavků
  • Odstranění soutěživosti.


Specifický způsob výuky:

Výuka probíhá v tzv. připraveném a bezpečném prostředí. Nevyužívají se odměny, porovnávání dětí mezi sebou ani soutěžení, které je stresující.

Svobodná práce dětí – Dítě si volí učivo, místo v učebně, čas a způsob práce (samo, dvojice, skupina). Nezvoní, děti pracují v blocích.

Vlastní zodpovědnost – Děti pracují podle pravidel, která dodržují. Práci musí dokončit.

Organizace práce – volba pořadí činností, dodržování termínů dokončení úkolů.

Práce s chybou – děti si porovnávají výsledky své práce se vzorovým řešením.

Sebehodnocení – děti se učí popisovat svoji práci, vlastní spokojenost se svými výsledky, hledat jiné způsoby řešení úkolů.

Portfolio – Slouží k zakládání učebních materiálů a vyrobených pomůcek

Elipsa (komunitní kruh) – Slouží k úvodu pracovního dne.

Montessori u nás

Čím se vyznačuje pedagogika podle Montessori?

Soužití dětí a paní učitelky vychází ze společně vytvořených pravidel, která se děti učí respektovat. Učitelka vede děti v jejich práci a usměrňuje výběr činností. Pochopení učiva dětem usnadňují speciální pomůcky, kterými je třída vybavena. Specifickým znakem práce v Montessori třídě je skutečnost, že každá pomůcka je v učebně zastoupena pouze jednou. Děti jsou tak vedeny k trpělivosti a vzájemné toleranci.

Jaké skupiny dětí se v prvním ročníku scházejí?

Ve třídě jsou děti s různým stupněm znalostí a vědomostí, s rozdílnými pohledy na svět a různým temperamentem. Je krásné je sledovat, jak se navzájem doplňují, učí jeden od druhého a postupně poznávají, že smyslem nabývání kompetencí, dovedností a znalostí není být vždy první a nejlepší. Skutečnost, že se jim povedlo dokončit práci správně, že vyřešily náročný úkol, že překonaly velkou překážku, je sama o sobě velkou odměnou.

Jak probíhá hodnocení dětí v takové třídě?

Známkování je nahrazeno slovním hodnocením. Pro rodiče i děti má slovní hodnocení mnohem větší informační hodnotu než pouhá známka nebo razítko. Mimo krátkých sdělení v hodnotící knížce jsou pro rodiče připraveny také individuální hodnotící schůzky. Ty probíhají v úzkém kruhu učitel – rodič – žák. Všichni zúčastnění si zde shrnou, co konkrétně dítě zvládlo a kterým směrem má dále zaměřit své úsilí. Velkou roli v Montessori třídě hraje také sebehodnocení dětí, kterému se však žáci teprve učí.

V Montessori školách se v hodnocení uplatňuje specifický přístup k chybám a nedokonalostem žáků, jak se projevuje v praxi?

Děti vedeme k poznání, že chyba není nepřítel, po kterém přichází trest, ale naopak chyba nás učí hledat nové postupy a řešení. Cílem snažení dětí není jen osvojování si poznatků, ale i rozvoj samostatnosti, zodpovědnosti a schopnosti spolupracovat a komunikovat. Velkým přáním pedagogů školy je, aby žákům jejich nadšení a zájem o nové poznatky vydržely i nadále. Doufají, že se dětem podaří v jejich dalším životě, který mají před sebou, uplatnit to, co se prostřednictvím Montessori pedagogiky naučily.



Předvánoční čas a s ním spojené zvyklosti a tradice jsou pro nás, děti, nejkrásnějším obdobím v roce.

Připomínáme si staré zvyky – hrníčkové kouzlo, házení střevícem (v našem případě bačkorou), velké cesty či pouštění lodiček ze skořápek ořechů, které nám ukážou, jestli dokážeme my, kamarádi, držet pospolu. Nezapomínáme také na zvířátka, tak jako každý rok. Společně se vypravujeme nakrmit ptáčky kolem řeky Dřevnice i potoka Januštice. A teprve poté se můžeme pustit do ochutnávání vánočního cukroví, které jsme si přinesli. Nemůžou chybět ani koledy, bez kterých by Vánoce byly takové smutné.

Bohatého Ježíška přejí všem žáci Montessori !!!